Přečtěte si

(28. 4. 2010)

Odborníci: Energetickou bezpečnost nelze zúžit pouze na otázku zdrojů

Energetickou bezpečnost jakékoliv evropské země již nelze redukovat pouze na otázku cen surovin či diverzifikace jejich dodavatelů, ale zahrnuje široké spektrum problémů od technologických, přes ekonomické až po environmentální, politické a geografické, shodují se experti.

Když se mluví v médiích o energetické bezpečnosti, často se tato otázka redukuje pouze na to, zda z Ruska poteče plyn nebo ne. Odborníci ale upozorňují, že tak zjednodušený pohled nás může rychle přivést do slepé uličky.

„Energetická bezpečnost neznamená pouze zabezpečení dodávek ale i vnitrostátní řešení krizových situací nebo zabezpečení proti poškození výrobních či přenosových kapacit,“ říká bývalý šéf Nezávislé energetické komise Václav Pačes. Podle něj navíc „pro budoucnost české energetiky nemáme dostatek absolventů technických škol“.

Jiří Schneider, ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií, se domnívá, že dobrým koncepčním materiálem pro diskusi o energetické bezpečnosti je Chytrá energie, která počítá s decentralizací zdrojů a snižováním spotřeby energií. „Problém ale je, že neřeší geopolitiku. Pro zajištění energetické bezpečnosti je například nutné vojensky chránit námořní trasy,“ upozorňuje Schneider.

Ekologické organizace v „Chytré energii“ navrhují během čtyř desetiletí srazit dovoz ropy i zemního plynu na polovinu a tuzemské emise oxidu uhličitého snížit o více než 85 %. Plán kombinuje tři hlavní prvky: inovace zaměřené na snížení energetické náročnosti ekonomiky, využití českých příležitosti k výrobě elektřiny či tepla z obnovitelných zdrojů a mix opatření, která sníží závislost dopravy na ropě. Na modelování dopadů jednotlivých opatření se podíleli také experti renomovaného Wuppertalského institutu v Německu.

Jako otesánek

Podle odborníků na energetiku, které oslovil Institut pro veřejnou diskusi, ale se snižováním spotřeby energií v Česku v dalších několika desetiletích počítat nelze. Jsou tak skeptičtější než ekology tolik kritizovaná Státní energetická koncepce MPO.

Tento aktualizovaný dokument z února 2010 předpokládá, že spotřeba primárních energetických zdrojů bude až do roku 2050 prakticky stagnovat s tím, že energie potřebná k pokrytí přírůstku národního hospodářství bude kompenzována úsporami energie, zvyšováním účinnosti a také snižováním energetické náročnosti domácí ekonomiky. Samotná spotřeba energie má přitom růst po roce 2010 jen velmi mírně.

Oproti energetické koncepci předložené státem odborníci tolik nevěří, že by dále tak klesala energetická náročnost české ekonomiky. Současně předpokládají, že tempo růstu národního hospodářství povede k vyšší potřebě energie. Výraznější požadavek na množství energie bude také ze strany rychleji se rozvíjející dopravy, tvrdí.

Pryč s uhlím

Pokud se smíříme s tím, že spotřeba energií v Česku v další desítkách let spíš mírně poroste, než aby klesala, zbývá otázka, jak zajistit bezpečné dodávky energií. Když se budeme bavit jen o elektrické energii, jde o to, jak nahradit uhelné elektrárny.

Někteří odborníci před nimi už teď varují. „Nezaměřujte se tolik na uhlí – například Polsko ho sice považuje za základ své energetické bezpečnosti, ale v roce 2009 se stalo čistým dovozcem uhlí, mimo jiné z Ruska,“ říká David Buchan z Oxford Institute for Energy Studies.

Státní energetická koncepce počítá s výrazným útlumem: zatímco v současnosti z uhlí Česko čerpá skoro 60 % elektřiny, v roce 2030 to má být jen něco přes 20 %. „Ze současného výkonu okolo 6500 MW v uhelných elektrárnách počítáme s obnovou jen poloviny této kapacity,“ potvrzuje obchodní ředitel ČEZ Alan Svoboda s tím, že na toto rozhodnutí mělo výrazný vliv schválení klimaticko-energetického balíčku EU (EurActiv 7.4.2009).

Podle Petra Holuba z Ministerstva životního prostředí bychom uhlí měli nahradit hlavně decentralizovanými zdroji, které nám zajistí energetickou bezpečnost. Proč? „Decentralizované zdroje se snadněji nahrazují v případě útoku nebo přírodní katastrofy a navíc podporují regionální rozvoj,“ argumentuje Holub.

Nukleární Češi

Zatím se však spíš zdá, že Česko se vydá spíš opačnou cestou – budováním velkých zdrojů. Na obnovitelné zdroje příliš spoléhat nelze. „Historicky může Česko profitovat spíše z posílení energetické účinnosti než z obnovitelných zdrojů. Nemůžeme čekat zázraky. Například větrné elektrárny jsou více zdrojem problémů než elektřiny,“ říká Buchan.

V Česku bude v dalších letech hrát prim rozvoj jádra – podle odborníků k němu totiž máme ideální předpoklady. „Naši obyvatelé jsou jako jedni z mála v Evropě nakloněni jaderné energetice. Tak toho využijme. Osobně bych sice preferoval počkat 20 nebo 30 let na reaktory čtvrté generace, ale to asi není reálné,“ říká Pačes.

„ČEZ je nejlépe připraven na budování nových atomových elektráren – dokončil totiž tu poslední v Evropě – Temelín. Např. Británie je na tom přesně opačně,“ dodává Buchan.

Ekologové nicméně před příklonem k jádru (nyní z něho vyrábíme třetinu elektřiny, do roku 2030 to má být přes polovinu) varují a poukazují na řadu skrytých nákladů spojených s výstavbou i provozem elektrárny (drahá výstavba, nedořešený odpad, riziko havárie, za níž do velké míry ručí stát). 

Poučným příkladem může být výstavba nového bloku jaderné elektrárny Olkiluoto ve Finsku, jehož spuštění se odsunulo minimálně o tři a půl roku (v současnosti se počítá se zprovozněním v roce 2012). Náklady na tento projekt navíc vzrostly nejméně o 50 %. 

Euroactiv.cz, 28. 4. 2010

 


Zpět na seznam

Diskusní kalendář

« listopad 2017 »
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930