Přečtěte si

(1. 7. 2016)

Energetické strojírenství padá do krize

Sporná kvalita práce, nedostatek zakázek, insolvenční řízení na žádost nedočkavých věřitelů. To jsou varovné signály, že tradiční a silný obor českého průmyslu – energetické strojírenství – směřuje k vážné krizi.

Měl to být prestižní projekt, který ukáže schopnosti českého energetického průmyslu. Místo toho se stavba turecké elektrárny Yunus Emre mění v noční můru, která může po dlouhé roky strašit v ostravských Vítkovicích, v České exportní bance (ČEB) a státní pojišťovně EGAP.

Výstavba hnědouhelné elektrárny u tureckého města Eskişehir začala před šesti lety. Generálním dodavatelem stavby se stal holding Vítkovice, který k projektu přizval další tradiční české dodavatele strojů a technologií. Celková hodnota zakázek pro české podniky dosáhla devíti miliard korun.

Trapas v Turecku

Zatím však není co slavit. Spouštění elektrárny se opožďuje a komplikuje. Zdrojem potíží je mimo jiné nízká kvalita paliva – lignitu z nedalekého lomu. Odpovědnost za problémy si mezi sebou přehrává česká a turecká strana.

Už i z vyjádření dosud optimistického generálního dodavatele je znát, že něco není v pořádku. „Kontrakt v Turecku pokračuje a jeho podmínky musí plnit obě strany. Tedy i strana turecká, pokud bychom měli hodnotit parametry paliva. S tureckou stranou standardně dojednáváme detaily a dodatky ke spoustě věcí,“ uvedla mluvčí holdingu Vítkovice Eva Kijonková.

Zatím v klidu, aspoň podle oficiálních prohlášení, zůstávají financující partneři projektu Česká exportní banka (ČEB) a pojišťovna EGAP, kterým potenciálně hrozí miliardové ztráty. „Vzhledem k tomu, o jak rozsáhlý a komplexní projekt se jedná, nejde ale o nic neobvyklého, co by vybočovalo ze standardu,“ uvedl k turecké elektrárně ředitel komunikace ČEB Petr Křižan.

Vlastník elektráren ČEZ je přitom k chybám dodavatelů až překvapivě tolerantní.

Mezitím se šíří spekulace, že situace je mnohem horší, než výše jmenované společnosti připouštějí.

Investor, kterým je turecká Adularya Energy, údajně hrozí nevyplacením zádržného a naúčtováním smluvních pokut, ve hře je možnost mezinárodní arbitráže proti Vítkovicím.

Problémové Ledvice

Případ elektrárny Yunus Emre není výjimečný. Výpadky v kvalitě doprovázely také výstavbu a spouštění nových uhelných bloků v severočeských elektrárnách Tušimice, Prunéřov a Ledvice. Vlastník elektráren ČEZ je přitom k chybám dodavatelů až překvapivě tolerantní.

Například v létě 2012 musel ČEZ na čtvrt roku odstavit první dvojici obnovených bloků elektrárny Tušimice, aby dodavatelé mohli vyměnit vadné díly. Odpovědnost nesl výrobce turbin Doosan Škoda Power (DŠP) spolu s dodavatelem kotlů, kterým byl opět holding Vítkovice.

Největší problémy však ČEZ má s novým blokem v Ledvicích.

Tržby dodavatelů pro energetiku

Poslední známý údaj z let 2014 nebo 2015, v mld.Kč.

Zdroj: výroční zprávy, obchodní rejstřík

Při zkušebním provozu se předloni ulomila lopatka turbiny dodané DŠP. Byl to však „detail“ oproti problémům se svary na ocelových dílech kotle, dodaného francouzským koncernem Alstom.

Spouštění nového bloku v Ledvicích má oproti původnímu záměru již více než tříletý skluz. Jak v květnu přiznal generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, zařízení stále není v provozu na plný výkon. Řešení si vyžádá dodatečné úpravy za stovky milionů korun a je předmětem sporu, zda je uhradí ČEZ nebo Alstom.

Problém je v tom, že při provozu na plný výkon se v kotli hromadí struska. Nový blok sice funguje, ČEZ je však nucen omezovat výkon 660megawattového bloku na 450 megawattů.

Ztracený ruský trh

Jedna věc je pro strojaře ještě horší, než zakázky s vadou – žádné zakázky.

Po zhroucení cen elektřiny na evropských trzích zájem energetických společností o stavbu nových uhelných a plynových elektráren klesl k nule. Zakázky na modernizaci starších zařízení či stavbu kotlů na biomasu mohou obor těžko spasit.

Do potíží se dostávají už i podniky, které dosud byly považovány za úspěšné a ziskové.

K tomu je třeba přičíst téměř úplnou ztrátu ruského trhu, který byl před zhroucením cen ropy v závěru roku 2014 významným odbytištěm pro řadu českých dodavatelů strojů a zařízení pro energetiku. Na ruský trh hodně sázela skupina ČKD Group, PSG-International i další firmy.

Do potíží se dostávají už i podniky, které dosud byly považovány za úspěšné a ziskové. Příkladem může být výrobce generátorů Brush SEM. Ten v dubnu plzeňskému úřadu práce oznámil, že v důsledku celosvětového útlumu energetického trhu propustí 68 zaměstnanců z celkových 912.

Příliš mnoho insolvencí

V loňském roce se začaly množit zprávy o insolvenci dodavatelů pro energetiku. Jako první padl podnik Chladicí věže Praha, o jehož úpadku rozhodl soud loni v červnu. Podle vyjádření insolvenčního správce nemá podnik žádné zakázky a málo majetku. Věřitelé tudíž nedostanou ze svých pohledávek téměř nic nazpět.

V insolvenčním řízení skončil loni také tradiční výrobce potrubních systémů pro elektrárny – podnik Modřany Power. Soud v jeho případě povolil reorganizaci, i když předložený návrh vrátil v polovině června manažerům firmy k dopracování.

Zajímavostí je, že mezi hlavní věřitele patří Škoda Praha Invest ze skupiny ČEZ, která se domáhá stamilionového odškodného za nevyhovující dodávku potrubí pro severočeské uhelné elektrárny.

Letos přišla řada na větší a známější podniky v oboru, jmenovitě na Vítkovice Power Engineering a na ČKD Praha DIZ. Druhá jmenovaná společnost se dostala do existenční krize poté, co se Specializovaný finanční úřad přihlásil o úhradu daňového nedoplatku ve výši 791 milionů korun a zablokoval firmě účty.

Temné vyhlídky Jana Světlíka

Inženýrská společnost ČKD Praha DIZ by se pravděpodobně dostala do potíží i bez této události. V posledních dvou letech se firmě nedařilo získávat nové zakázky a v poslední době ji navíc postihl „odliv mozků“ ke konkurenčním firmám.

Z jednání Světlíka a jeho spolupracovníků je zřejmé, že si problémy moc nepřipouštějí.

Největší pozornost však přitahuje případ energetické divize holdingu Vítkovice. Svou roli zde hraje fakt, že jeho majoritní vlastník Jan Světlík má v prostředí českého byznysu řadu nepřátel. Ti se z jeho podnikatelských potíží radují a někteří mu zřejmě i situaci komplikují.

Z jednání Světlíka a jeho spolupracovníků je zřejmé, že si problémy moc nepřipouštějí. „Skupina Vítkovice Machinery Group dále jedná s bankami. Také Komerční banka jako aranžér připravovaného klubového financování potvrzuje, že jednání se skupinou Vítkovice dále pokračují,“ uvedla mluvčí Vítkovic Eva Kijonková.

Situaci v podniku ČKD Praha DIZ se detailně věnoval Dotyk BYZNYS v čísle 24/2016.

Zaměstnanost v oboru

Počet zaměstnanců velkých dodavatelů pro energetiku (poslední známé údaje z let 2014 a 2015).

Zdroj: výroční zprávy, obchodní rejstřík

Mnoha oborům se daří, třeba v oblasti technologických řešení pro průmysl a ocelových lahví se Vítkovice dál chlubí novými zakázkami.

V těžké situaci je naopak energetická divize Vítkovice Power Engineering, která je ztrátová a od letošního dubna čelí insolvenčnímu návrhu kvůli neuhrazeným fakturám po lhůtě splatnosti.

Snad to zachrání Asie

Je šance zachránit tradiční obor českého průmyslu, u jehož zrodu před více než sto lety stáli legendární podnikatelé Emil Škoda a Emil Kolben? Podle účastníků konference Institutu pro veřejnou diskusi na téma „Aktuální výzvy pro český energetický průmysl“, která se konala minulý čtvrtek v Praze, šance je.

Zakázky na stavbu uhelných elektráren však bude nutné hledat mimo Evropu. „Jako zajímavé teritorium se nám jeví Turecko a Írán. Nové elektrárny bude s ohledem na růst ekonomiky potřebovat také 250milionová Indonésie,“ uvedl místopředseda představenstva podniku Škoda Praha Martin Pohlodek.

Škoda Praha loni získala zakázku za 9 miliard korun na stavbu uhelné elektrárny Pljevlja v Černé Hoře. Jenže i tento projekt nabírá zpoždění kvůli četným překážkám. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek na konferenci uvedl, že se pokusí realizaci zakázky podpořit za pomoci mezivládní dohody s Černohorci.

Kdo si troufne na jádro?

Ministr Mládek zopakoval, že si přeje co možná nejvyšší účast českých dodavatelů při plánované výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. „Jak se ukázalo na nedávné konferenci, vážný zájem o české dodavatele má Rosatom a korejské KEPCO,“ uvedl ve svém vystoupení Jan Mládek.

S přihlédnutím k výše uvedenému je však třeba položit několik otázek. V jakém stavu bude za deset let, kdy by se mohlo začít stavět v Dukovanech, české energetické strojírenství? Kolik firem do té doby zbankrotuje? A kolik z těch zbývajících si udrží potřebné znalosti a dovednosti?

Zdroj:1.7.2016-Dotyk-str.00-Průmysl-David Tramba


Zpět na seznam

Diskusní kalendář

« listopad 2017 »
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930