Přečtěte si

(21. 3. 2016)

Nemocnice mají málo peněz na odškodnění

Podle pojišťoven současné pojistky nemocnic proti chybám lékařů nestačí. Částky, které lidé nově vysoudí, půjdou totiž do desítek milionů.

Lékař bez příslušné atestace při porodu včas neodhalil problémy. Malý Vojtěch se narodil s těžkým poškozením mozku, neviděl, neslyšel a byl nepohyblivý. Po letech soudních tahanic se rodiče tehdy již zemřelého chlapce s Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady dohodli na odškodnění. Částka, která byla manželům Vázlerovým v roce 2014 přiznána, je zatím rekordní. Nemocnice jim za zpackaný porod vyplatila 20 milionů korun.

Takto vysoké sumy už ovšem nemusí být doménou jen těch nejzávažnějších lékařských pochybení. Novela občanského zákoníku poškozeným od roku 2014 přiznává mnohem vyšší odškodnění. Čím dál častější kladné soudní verdikty pro poškozené navíc lidem dávají odvahu do sporů s nemocnicemi jít. Částky 20 milionů, 30 milionů, ale třeba i 50 milionů korun tak nebudou podle odhadů právníků a pojišťoven u nových sporů výjimkou.

Jsou na tyto částky nemocnice připraveny?

Kolik za pojistky platí a může častější vyplácení odškodného nemocnice položit? Své pojistné limity týdeníku Ekonom prozradilo více než 20 z 50 oslovených nemocnic. Zásadní zjištění?

Většina z nich má mnohem nižší pojistky, než doporučují pojišťovny.

Peníze pro fotbalový tým

Rekordní dvacetimilionové odškodnění pro manžele Vázlerovy nebylo zdaleka jedinou částkou, která šla přes desítku milionů korun. Například v roce 2007 musela sokolovská nemocnice za pomoci krajského úřadu ochrnuté pacientce vyplatit 18 milionů, 16,5 milionu pak ve stejném roce prostějovská nemocnice odškodnila rodiče za smrt jejich syna při banální laparoskopické operaci. „Kdyby k takovýmto případům došlo dnes, bylo by odškodnění s největší pravděpodobností mnohem vyšší,“ předpokládá Marcela Machová z České asociace pojišťoven.

Nový občanský zákoník totiž počínaje rokem 2014 zrušil bodové hodnocení jednotlivých pochybení, podle kterého soudy výši odškodného vypočítávaly. Nyní se mají řídit takzvanou zásadou slušnosti, je tedy plně na posouzení soudů, jak vysoké odškodnění pacientům přiřknou. Rozšiřuje se také škála nároků i subjektů, které mohou o kompenzace třeba za psychické újmy žádat. „Když například nějaký lékař provede špatně operaci profesionálnímu fotbalistovi, mohou mít na odškodnění teoreticky nárok i ostatní hráči z týmu. Jeho vyřazení totiž mohlo snížit jejich výkonnost a uvést je do psychicky nekomfortní situace,“ ilustruje změnu na spíše extrémním případu Machová.

Vyššímu odškodnému nahrává i fakt, že se lidé už tolik nebojí pouštět do soudních sporů s nemocnicemi. „Sporů s nemocnicemi i soukromými lékaři skutečně přibývá, a to i těch, které končí mimosoudní dohodou,“ potvrzuje advokát Viktor Pak, který má na kontě už desítky podobných případů. Podle jeho odhadu nebudou u nových sporů vůbec nereálné vysouzené částky ve výši až 40 milionů korun.

Zatím jde ovšem jen o hrubé odhady. Na jak vysoké sumy změna zákona odškodné posune, bude jasné až v následujících letech. Ani jeden verdikt podle nových pravidel ještě nepadl. Soudy o odškodnění totiž trvají třeba i 10 let. Určitou představu je možné si udělat na základě pojistného plnění u povinného ručení. Tam byla už řada mimosoudních sporů vyřešena. Například na bolestném bylo na jednu událost loni vyplaceno třikrát více než před účinností nového občanského zákoníku, výše kompenzací pro pozůstalé pak narostla dvojnásobně.

Pojistky nemocnic jsou sotva poloviční

Pokud bychom uvažovali podle této analogie, současné pojistné limity nemocnic na takový nárůst výše odškodného nestačí.

Z nemocnic, které týdeníku Ekonom odtajnily své pojistné smlouvy, je na očekávaný nárůst vysouzených částek dobře připravena Krajská nemocnice Liberec, jejíž roční pojistný limit dosahuje 70 milionů korun. Většina ostatních nemocnic je ovšem výrazně podpojištěná, když jejich limit dosahuje sotva 20 milionů korun. A nejde jen o menší zařízení. S touto částkou předpokládá, že si vystačí, třeba Fakultní nemocnice v Motole nebo Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Ty přitom ročně řeší zhruba čtyři případy odškodnění. „Dvacet milionů působí jako značná částka. Když si ovšem vezmete, že tolik už se vyplatilo jen u jednoho případu a nemocnice jich mohou mít ročně více, je tento limit nedostačující. Navíc nemusí jít o jednorázovou výplatu, nemocnice musí někdy poškozeným platit doživotní rentu,“ upozorňuje Marcela Machová.

Podle pojišťoven by se měly nemocnice pro každý rok pojistit na škodu kolem 40 milionů korun. Ideální je pak roční pojistku kombinovat ještě s pojistkou na jednu událost. Takto to má nastavené třeba Fakultní nemocnice Brno, kde roční pojistný limit činí 40 milionů a limit na jednu událost 20 milionů korun.

Doporučení pojišťoven se netýká jen velkých ústavů, ale i menších nemocnic. I ty se totiž mohou dopustit stejně závažného pochybení. Rozhodující pro výši pojistného limitu je tedy spíše než velikost zdravotnického zařízení to, jaká oddělení ta která nemocnice má a jaké zákroky provádí. „Například to, zda nemocnice provozuje porodnici nebo má specializovanou chirurgii,“ zmiňuje dvě pracoviště s nejčastějšími pochybeními Klára Kodua z poradenské společnosti Renomia.

Pojistné podobně vysoké jako limit

O tom, že bude počet soudních sporů i výše vysouzeného odškodnění narůstat, nemocnice nepochybují. Současné limity ale vzhledem ke své škodní historii považují povětšinou i tak za dostatečné a tlak na další navyšování pojistného vnímají spíše jako snahu pojišťoven o vyšší zisky. Navyšovat limity podle doporučení pojišťoven často odmítají z důvodu nevýhodnosti smluv. I když roční pojistné zejména u těch největších nemocnic představuje sotva desetinu nákladů, nejde často v porovnání s limitem o zanedbatelné částky.

„Otázkou zůstává, zda je vůbec efektivní být pojištěn,“ podotýká ředitel nemocnice v Jablonci nad Nisou Vít Němeček.

Poukazuje třeba na případ FN Motol, která je pojištěna na 20 milionů korun, přičemž za rok na pojistném musí platit 15 milionů a odškodnění, které například loni pacientům uhradila, je jen 877 tisíc korun. V těchto případech by se teoreticky vyplatilo, kdyby si nemocnice odpovědnost za škodu nepojišťovaly a sumy, které zaplatí na pojistném, ukládaly každý rok jako rezervu. „Pojištění zodpovědnosti je pro nemocnice ovšem povinné a zákon hovoří o pojistce v dostatečném rozsahu,“ vysvětluje, proč to touto cestou nejde, Halina Trsková z pojišťovny VZP.

Řešením by byl přechod k jiné pojišťovně, která nabídne výhodnější podmínky. I zde ale nemocnice narážejí. Tento typ pojistky totiž v tuzemsku nabízí jen šest subjektů. Na trhu tak není dostatečná konkurence, která by se předháněla ve výhodnějších nabídkách. Nezbývá tedy nic jiného než v nevýhodných pojistných smlouvách zůstat. „Pojištění odpovědnosti zdravotnických zařízení je vysoce rizikový produkt. Řada pojišťoven pro něj nesežene zajištění. Proto z tohoto segmentu hodně firem odešlo,“ vysvětluje Machová z asociace pojišťoven.

Stejně jako u cestovek

Právě nepoměr mezi ročním pojistným a částkou, na kterou jsou nemocnice pojištěny, ale i údajně zbytečný tlak na růst výše pojistného kritizuje sněmovní zdravotnický výbor. Ten chce v čele s lidoveckým poslancem Ludvíkem Hovorkou trh pojištění odpovědnosti nemocnic regulovat. „Nechceme, aby nemocnice platily na pojistkách třetinu nákladů, jak je tomu třeba ve Spojených státech,“ říká. V současné době proto připravuje legislativní návrh. Ve hře je podle něj určité zastropování pojistného, a tím pádem i ročních limitů pojištění.

„Jde zatím pouze o úvahy,“ podotýká Hovorka. Toto opatření ale pravděpodobně moc šancí na úspěch nemá. „Dostali bychom se do úplně stejné situace jako u návrhu na zastropování pojistek proti úpadku cestovních kanceláří. Tehdy návrh zkrachoval, jelikož pojišťovny odmítly za těchto podmínek produkt nabízet,“ kontruje Machová.

Minimálně by ale poslanci chtěli prosadit, aby pojišťovny více zohledňovaly škodní historii nemocnic. „Pojišťovny nerozlišují poskytovatele podle škodních událostí, ale výši pojistného určují podle škod všech poskytovatelů zdravotních služeb v ČR,“ vysvětluje mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Filip Brož. Řešením by podle poslance Hovorky mohlo být také zřízení fondu, kam by z běžného zdravotního pojištění směřovaly prostředky na vyplácení škod. To by ale představovalo další finanční zátěž pro občany. „V úvahu připadá i zapojení České národní banky jako dozorového orgánu nad pojistnými sazbami,“ dodává Hovorka. Podle něj má myšlenka regulovat pojištění odpovědnosti nemocnic šanci na realizaci. O tom, kdo by změnu teoreticky podpořil, se chce s poslanci napříč politickými stranami pobavit během března a dubna.

Zda může návrh regulovat pojištění nemocnic projít, je ale velmi sporné.

Pojišťovny jakožto soukromé subjekty na tuto změnu pravděpodobně nepřistoupí, a nemocnicím tudíž nezbude nic jiného než ruku v ruce s novými verdikty soudů navyšovat pojistné i limity plnění. Ty, které na to nebudou mít a ponechají si současné limity, budou muset případné odškodnění vyplácet z vlastních zdrojů. To může být vzhledem k současným finančním problémům nemocničních zařízení pro řadu z nich i likvidační.

Zdroj:17.3.2016-Ekonom-18-Zdravotnictví//Autor:Kateřina Vokurková


Zpět na seznam

Diskusní kalendář

« listopad 2017 »
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930