Přečtěte si

(16. 7. 2012)

Hlavními problémy dlouhodobé péče jsou její definice a financování

i přesná statistická data týkající se spotřeby a nákladnosti dlouhodobé péče je velmi obtížné pořídit, protože není shoda v tom, co pod tento pojem řadit. S tím souvisí i obtížnost jakýchkoliv úvah v ekonomické oblasti. Současná právní úprava je nevyhovující, ale s rychlým řešením nelze počítat, protože návrh zákona o dlouhodobé zdravotně-sociální péči legislativní rada vlády už dvakrát odmítla a zdá se, že bude nutné sáhnout spíše k novelizaci stávajících zákonů.

V České republice žije zhruba 400 tisíc osob, které jsou závislé na cizí pomoci, z toho 300 tisíc jsou příjemci příspěvku na péči. Z těchto 300 tisíc jsou dvě třetiny žen a 100 tisíc osob mladších 65 let. Tato data uvedl na červnovém diskusním setkání Institutu pro veřejnou diskusi, věnovaném dlouhodobé péči, Mgr. Tomáš Roubal, analytik OECD. Třetina z celkových 400 tisíc pobývá v zařízeních, z toho 70 tisíc ve zdravotnických zařízeních, 60 tisíc v pobytových zařízeních sociálních služeb, z toho 11 tisíc trvale upoutaných na lůžko. Pracovníků zajišťujících péči o tyto osoby je v ČR zhruba 75 tisíc včetně 1500 lékařů a 2500 pracovníků domácích služeb. Všeobecná zdravotní pojišťovna v roce 2009 vynaložila na zdravotní péči o závislé osoby bez příspěvku na péči necelých 1700 korun, u osob příspěvek pobírajících to bylo přes 8000 korun. Dvě třetiny celkového počtu těchto lidí žijí v domácnostech, z toho je 60 procent žen, a čtvrtina jich žije sama. Tyto osoby jsou chronicky nemocné, mají problémy s mobilitou, mají nižší příjmy a vyšší potřebu zdravotní péče. Podle materiálu Evropské komise The 2012 Ageing Report se veřejné výdaje na dlouhodobou péči v České republice v příštích 50 letech zdvojnásobí.

Nevyjasněné definice působí problémy statistikům

„Mluvíme-li o dlouhodobé péči, mluvíme o té péči, kterou potřebují lidé závislí na cizí pomoci. To jsou hlavně aktivity denního života. A k tomu někdy může a nemusí přistupovat ošetřovatelská péče. Mluvíme-li ve zdravotnictví o dlouhodobé péči – možná by bylo lepší mluvit o zdravotní péči poskytované po dlouhou dobu, aby se pojmy nepletly –, je to něco zásadně odlišného. Tam je zdravotní indikace k tomu, aby péče byla poskytována dlouho, a ve většině případů je spojena také s tím, že dotyční lidé potřebují pomoc v základních aktivitách. Ale nemusí to být pravda. Takže když budeme používat pojem dlouhodobé péče, musíme si být vědomi, že se jedná v podstatě o čtyři oblasti. V sociální oblasti je to pomoc se základními aktivitami a se zdravotní nebo spíše ošetřovatelskou péčí nebo bez ní. V případě poskytování dlouhodobé zdravotní péče jsou to zase dvě části. Buď současně poskytujeme pomoc v základních aktivitách, nebo zdravotní péči poskytujeme dlouhodobě i v případech bez závislosti na cizí pomoci. To všechno působí obrovské problémy při pořizování statistických dat,“ uvedl svůj referát nezávislý konzultant MUDr. Stanislav Vachek. 

Dlouhodobá péče podle definice OECD vždy zahrnuje pomoc se základními aktivitami denního života, zatímco pokud jde o dlouhodobou zdravotní péči, ta je poskytována u veškerých chronických onemocnění a velmi často je spojena s pomocí při denních aktivitách. Lůžková zdravotní péče se odehrává v lůžkovém zdravotnickém zařízení a tam je tato pomoc integrální součástí ošetřování. „Nikdy se z něj nevyčleňovala a my si musíme uvědomit obrovskou komponentu této části – člověk má zajištěno všechno včetně hotelových služeb. V okamžiku, kdy opustí zdravotnické zařízení, dochází k problémům. Když se dostane do pobytového sociálního zařízení, začínají problémy s tím, jak platit ošetřovatelskou péči, jestli součástí pobytu je podávání léků nebo není. Když zůstane doma, může nebo nemusí být indikována zdravotní komponenta, může nebo nemusí být indikována osobní pomoc, ať už prostřednictvím pečovatelské služby nebo jiné organizace. Takže téma dlouhodobé péče je velmi široké a není snadno uchopitelné,“ pokračoval S. Vachek.

Máme nakročeno k nursing homes?

Prováděcí vyhláška č. 391/2011 Sb. k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, novelizuje hodnocení aktivit, podle nichž se určí schopnost zvládat základní životní potřeby. „Umožňuje, aby lékař nařídil, že dotyčná osoba po nějakou dobu z léčebných důvodů potřebuje cizí pomoc. To je velmi zásadní věc, v původní verzi byl nárok na čerpání služeb vázán na zdravotní postižení. Druhou zásadní věcí je zavedení institutu asistenta sociální péče, který se už nemusí registrovat,“ komentoval S. Vachek. Dále je v zákonu č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nově vymezena domácí péče – k ošetřovatelské péči přibyla i péče rehabilitační a paliativní. Zákon definuje i následnou a dlouhodobou péči. „Následná péče je vázána především na doléčování a rehabilitaci, dlouhodobá na ošetřovatelskou. To je velmi důležité, protože v České republice chybějí zařízení typu nursing home a těmito úpravami je k nim nakročeno,“ prohlásil S. Vachek.

Nikdo nepožaduje redukci lůžek v domácnostech

Náklady na ošetřovací den v pobytových zařízeních se pohybují kolem 1000 Kč oproti až téměř 9000 Kč v lůžkových zdravotnických zařízeních. „Často se argumentuje tím, že když je člověk ve fakultní nemocnici, je velmi drahý. To je nesmysl, jde o celkové náklady. Srovnání má smysl u zařízení, jejichž hlavní náplní jsou činnosti ošetřovatelského charakteru. To jsou například léčebny dlouhodobě nemocných, jejichž náklady jsou podobné jako u sociálních zařízení. Zdravotnická zařízení započítávají i náklady na léky, zdravotnický materiál a další položky. Takže ty prosté úvahy o restrukturalizaci mohou vést k naprosto fatálním ekonomickým důsledkům, protože není pravda, že péče je drahá podle toho, v jakém je člověk zařízení, ale jakou péči potřebuje. Náklady na ošetřovatelskou péči jsou ve zdravotnických a sociálních zařízeních srovnatelné a myslet si, že dojde k výrazným úsporám tím, že pacienty přesuneme z jednoho resortu do druhého, je pošetilé,“ řekl S. Vachek a prezentoval také hodnocení domácí péče a péče neformální. Ekvivalent ošetřovacího dne v domácí péči stojí odhadem 235 Kč. „Ten rozdíl, to není žádné perpetuum mobile, je důsledkem využívání potenciálních kapacit domácností. Pokud chceme dosáhnout nějaké rozumné vyváženosti, musíme se naučit s domácnostmi pracovat. Nejen proto, že dvě třetiny péče jsou poskytovány v samostatných domácnostech, ale i proto, že domácnosti disponují obrovskými prostředky, které vstupují do oběhu. V České republice je asi 12 miliónů lůžek včetně kanapí, ale nejde o počet lůžek, nýbrž o péči o potřebné lidi. V domácnostech nemáme problém, zatím nepřišel nikdo s tím, že bychom dosáhli úspor snížením počtu lůžek v domácnostech. Kromě toho se zvyšuje zdravotní gramotnost obyvatelstva i technické zázemí domácností. Jejich skutečné náklady ovšem nerespektujeme. Musíme naučit stát, že péče v domácnosti není zadarmo, stejně jako bylo třeba učit pacienty, že zdravotní péče poskytovaná státem není zadarmo, i když je takzvaně bezplatná,“ shrnul S. Vachek s tím, že se zbytečně vytvářejí ve srovnání s domácnostmi neefektivní organizace, které nemohou respektovat individuální preference, a snažíme se jejich efektivnost zvýšit „škrtmetodou“, „spoluúčastí“, „normami“ a podobně. Dodal, že neřešíme problém v době a formami, které jsou k tomu vhodné. „Existuje velké riziko, že to dopadne jako s důchodovou reformou, pro niž bylo vhodné období mezi roky 1995 a 2005,“ uzavřel.

Kritéria přechodu mezi různými typy péče jsou nutná

O osudu návrhu nového zákona o dlouhodobé zdravotněsociální péči informoval náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči MUDr. Ferdinand Polák, Ph. D. Návrh byl dvakrát vrácen legislativní radou vlády a je patrně legislativně neprůchodný. Jako alternativní řešení se jeví novelizace současných zákonů, která by sice nevedla k požadované legislativní integraci, ale faktická integrace podle F. Poláka jistě možná je. Tento postup by vyžadoval úzkou spolupráci a časovou koordinaci prací na novelách mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem práce a sociálních věcí. F. Polák nastínil klíčové body žádoucí legislativní úpravy. Je třeba definovat jednotlivé typy péče – následnou (zdravotní), dlouhodobou (primárně zdravotní, ale už s některými parametry sociální péče) a sociální (s jasnou definicí zajištění zdravotní péče). Definovat je třeba také parametry přechodů mezi jednotlivými typy péče tak, aby vstupy do nich a výstupy z nich probíhaly na základě jasných kritérií, nikoliv na bázi libovolnosti. Pokud jde o dlouhodobou sociální péči, měla by být financována primárně mimo systém veřejného zdravotního pojištění, a to především soukromými zdroji, sociálním pojištěním nebo připojištěním a sociálními příspěvky.

Současný způsob financování je neudržitelný

Jak dnes a v nejbližších letech zajistit dostupnou, kvalitní, klientům vyhovující a nákladově efektivní dlouhodobou péči? Pokud se nám to povede, jak zajistit do budoucna dostatečné zdroje pro její financování? Odpověď na tyto dvě otázky se pokusil nalézt MUDr. Pavel Hroboň, M. S., ředitel Advance Healthcare Management Institute. Dnešní zdroje pro financování dlouhodobé péče jsou pod tlakem úsporných opatření a jsou naplňovány průběžným způsobem. Přitom stárnutí populace nepovede jen ke zvýšené potřebě péče, ale při současném způsobu financování také ke snížení dostupných zdrojů. P. Hroboň vidí řešení ve třech oblastech – prorůstových opatřeních v ekonomice a přesunu k nepřímým daním, ve zvýšení přísunu soukromých zdrojů v okamžiku spotřeby a v doplnění zdrojů zvláštními úsporami občanů. Celoživotní spoření 350 Kč měsíčně by mohlo zajistit dva roky dlouhodobé péče kromě nákladů na byt a stravu, spoření 450 Kč měsíčně po dobu 20 let by zajistilo jeden rok takové péče. Formou by mohlo být povinné nebo dobrovolné spoření podporované státem, například obdoba či náhrada stavebního spoření, nebo povinné či dobrovolné státem podporované pojištění, jakási obdoba penzijního připojištění. Nutné by bylo vymezit rozsah péče, za který by byl odpovědný občan a za který stát, přičemž jednotlivec by si samozřejmě hradil jakýkoliv nadstandard sám. Jako příklad hodný následování uvedl P. Hroboň stát New York, který garantuje občanům dlouhodobou péči, pokud si koupí pojistku, která pokryje tři roky dlouhodobé péče určité úrovně. Jakoukoliv další potřebu péče kryje stát. Občané, kteří si pojistku nekoupí, obdrží od státu dlouhodobou péči na určité minimální úrovni až po vyčerpání všech vlastních a rodinných zdrojů, tedy například i po prodeji domu. 


16.7. 2012, Zdravotnické noviny

 


Zpět na seznam

Diskusní kalendář

« listopad 2017 »
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930