Přečtěte si

(2. 6. 2010)

Teplárny chtějí vzít uhlí elektrárnám. Co na to Brusel?

Podle energetických odborníků hrozí českým teplárnám akutní nedostatek hnědého uhlí, které by mělo být proto přednostně směrováno právě k nim. S tím počítá i Státní energetická koncepce a podporují to také ekologové, ovšem nikdo neví, jak tuto myšlenku realizovat. Většina dostupných zásob hnědého uhlí v Česku je totiž už de-facto prodána.

Uhlí je stále páteří české elektroenergetiky, teplárenství, ale i navazujícího průmyslu. Na výrobě elektřiny se v současnosti podílí 61 %, na výrobě tepla 42 % a na domácí produkci železa více než 90 %. S tenčícími se zásobami se však čím dál více nabízí otázka, jak s ním co nejefektivněji nakládat, a jak ho začít nahrazovat. Právě těmto otázkám se věnovala včerejší konference Institutu pro veřejnou diskusi.

V elektrárnách jsme nezávislé jedničky
Podle Petra Bárteka z České spořitelny se tuzemská elektroenergetika bez hnědého uhlí může obejít, pro teplárenství zůstává ale nadále klíčovou surovinou. „Produkce elektřiny z uhlí by se z velké části dala nahradit jádrem. U teplárenství tato alternativa možná není,“ upozorňuje Bártek. „Zemní plyn i při započítání ceny povolenek zatím není konkurenceschopný,“ dodává.
Na druhou stranu, jak se nyní znovu potvrdilo ve Finsku, při výstavbě jaderné elektrárny Olkiluoto, budování nových atomových bloků je během na dlouhou trať s pořádně nejistým výsledkem (jedinou jistotou je, že se dostaví za vyšší cenu a později, než se původně plánovalo). Navíc spalování hnědého uhlí v elektrárnách má jednu zřejmou výhodu: nezávislost při výrobě elektřiny.
„Naprostá většina české elektřiny se vyrábí z vlastních zdrojů, což je naše významná komparativní výhoda. A té bychom se neměli vzdávat,“ tvrdí Pavel Kavina z Ministerstva průmyslu a obchodu. Tímto směrem míří i sdělení Komise Raw Material Initiative z roku 2008, které doporučuje využívání domácích zdrojů a uplatňování „surovinové diplomacie“ v zahraniční politice.
Podle ekologů je ale tento pohled chybný. Kritizují, že Česko na úkor životního prostředí soustavně produkuje přebytky elektřiny – loni bylo čtvrtým největším vývozcem této komodity v Evropě (po Francii, Německu a Švýcarsku). Doporučují proto přesměrovat velkou část zbylých zásob uhlí do teplárenství.

Bez uhlí si nezatopíme
V tom se shodují s řadou odborníků (viz například názor Bárteka) i s aktualizovanou Státní energetickou koncepcí, které jinak nemohou přijít na jméno. V ní se výslovně uvádí, že je třeba „zajistit dlouhodobou dostupnost uhlí pro teplárenské systémy“ a „legislativní cestou“ preferovat dodávky uhlí do tepláren na úkor elektráren.
Jak ovšem připustil i dosluhující ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský, půjde to zajistit jen obtížně. Drtivá většina dostupného hnědého uhlí v Česku je totiž vázána dlouhodobými smlouvami (např. ČEZ vlastní Severočeské doly a má s nimi kontrakt na mnoho let dopředu). Jen těžko si lze představit, jak by zmíněná „legislativní cesta“ vypadala. Navíc je pravděpodobné, že by nové regulace odmítl i Brusel, který se snaží o liberalizaci unijní energetiky.
Ekologové chtějí i tak „uhlí pro teplárny“ prosazovat, ovšem na rozdíl od zástupců samotných tepláren se hodlají vyhnout prolomení těžebních limitů. „Reálný nedostatek uhlí pro teplárny neexistuje. Problém je, že ho ČEZ spaluje ve svých elektrárnách,“ tvrdí například Jan Rovenský z ekologické organizace Greenpeace.
Probuzení ze zimního spánku?
Podle Tomáše Drápely z Českého teplárenského sdružení ale problém vězí v tom, že „všechno dostupné uhlí už je prodané“, a proto se limity prolomit musí. Provozovatelé tepláren upozorňují, že i když se jim podaří nahradit uhlí z 15 % biomasou, z 15 % zemním plynem a z 20 % úsporami, tj. sníží spotřebu uhlí o polovinu, stejně ho budou mít po roce 2015 kritický nedostatek. A to ohrozí vytápění až milionu domácností (podrobnosti zde).
Ekologové nicméně teplárnám vytýkají, že „usnuly na vavřínech“ a nezačaly se na nedostatek uhlí připravovat s předstihem. „Managament tepláren brutálním způsobem zaspal a dělá teď z měst vazaly,“ kritizuje Martin Sedlák z Hnutí DUHA.
Drápela to ovšem odmítá. Úplná náhrada uhlí zemní plynem není možná kvůli jeho ceně (navíc by se zvýšila závislost na dovozech z Ruska) a v případě biomasy existují hlavně technické limity. V Česku se jí totiž produkuje málo a navíc je příliš objemná na skladování. Proto je reálné v roce 2013 nahradit biomasou asi 5 % uhlí, tvrdí zástupci tepláren.
V Česku se ročně vytěží asi 50 milionů tun hnědého uhlí, z toho do velkých tepláren zamíří asi 12 milionů tun. Většina je vázána dlouhodobými kontrakty; do mezinárodního obchodu vstupuje hnědé uhlí minimálně. U černého uhlí je situace odlišná: v Česku se ho vytěží pouze 12 milionů tun, nicméně vzhledem k jeho vyšší ceně se s ním čile obchoduje i za našimi hranicemi.

euractiv.cz, 2.6. 2010


Zpět na seznam

Diskusní kalendář

« listopad 2017 »
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930